Úvodník a moje motto:

"Když se hezky chováš ke státu,tak stát by se měl hezky chovat k tobě".

Dlouho jsem přemýšlel,co a jak napíši na úvodní stránku mého webu."Úvodník" by měl být neměnný a pro návštěvníky stručný.Měl by být smysluplný a hlavně by měl přimět čtenáře alespoň trošičku zapřemýšlet nad řádky,které si právě přečetl.Trvalo mně to déle než jsem čekal,ale nic jsem nechtěl uspěchat.Rozhodl jsem se pro citát,který by vyjádřil i můj pohled na politické zřízení státu. Přečetl jsem spoustu knih,časopisů a různých článků.Nic se mně nezamlouvalo,až nedávno jsem se dostal k jednomu citátu,který svým obsahem a hlavně myšlenkou podchytil podstatu lidského bytí a žití ve společenstvech,kterými procházela a prochází většina vyspělých států.Jedná se o demokracii.Toto společenské zřízení,které poprvé používali Athéňaně ve starodávném Řecku před dávnými časy,není neměnné.Je třeba jej stále chránit a být ostražití.Pochopil jsem,že sebelepší společenství je vždy závislé na lidských faktorech,které jsou odpradávna součástí lidských jedinců. Hlavně těch,kteří mají možnost hýbat světovými dějinami.Jsou dva druhy.Jedni sázejí na důstojnost, pracovitost a sebeobětování se pro věc.Mají tendenci přesvědčovat lidi aby se spoléhali hlavně sami na sebe a své schopnosti.Snaží se jim ukázat směry a způsoby jak na to,a vysvětlit jim,že stát je tu hlavně pro ty nemohoucí(neplést si z"nechtějícími"),pro důchodce,děti a mládež,vědu, a pod.Snažit se spravovat stát tak,aby se postaral o opravy po přírodních katastrofách a jiných pohromách. Zkrátka o to,aby se slušní a pracovití spoluobčané cítili ve státě bezpečně a dobře.Tito lidé se snaží vézt spoluobčany k samostatnosti a k sebereflexi.Měli by také podporovat rodiny ve výchově dětí k úctě k druhým a cizímu a státnímu majetku,sebeurčení a s myšlenkou na budoucnost. Mám na mysli vzdělávácí instituce od jeslí,až po vysoké škole.Snažit se vidět až za horizont a dál.Prakticky myslet na mladou generaci,aby mohla pokračovat tam,kde oni skončí a neustále jim připomínat,že člověk má nejen svá práva,ale především povinnosti vůči rodině,spoluobčanům a také ke státu.Naopak ti druzí sázejí na závist,hloupost a lenost.Žijí přítomností.Nedívají se ani za sebe,ani před sebe.Jejich krédo je žij nyní a naplno.Co to stojí,kdo to zaplatí,či co bude dál je nezajímá.Slovo "šetřit" nemají ve slovníku.Jejich heslem je "brát a pak rozdávat"."Chudým" nemají co sebrat,tak zbývají jedině ti bohatí,neboť to jsou ti "padouši",co žijí na úkor těch ostatních,tedy těch "vykořisťovaných".Je třeba je sedřít z kůže.Na toto nejvíce slyší lidé,pro které je slovo demokracie trnem v oku.V myslích mají zakódované,že je to vykořisťování člověka člověkem,že je to chudoba pro "těžce" pracující lidi.Toho využívají lidé,kteří mají stálé nutkání někoho řídit a něco zakazovat.Oni vědí,že je jejich ovečky potřebují,aby je někdo vedl,aby se s každým prdem mohli na ně obrátit.Vědí,že pro ně jsou nepostradatelní,bez nichž by se zhroutil jejich svět.Jsou pro ně živou vodou,ale i ohněm.Na to tito "vyvolení" spoléhají.Historie ukázala,že sice mají pusu plnou slov a vět,které se dobře poslouchají,ale právě tito "spasitelé" mají sklony ke "kultu osobnosti" a vlastní "nepostradatelnosti".S touhou být v čele stáda pak nabádají své slepé ovečky k těm nejohavnějším skutkům.Viz Lenin,Hitler,Stalin a další. Proto je symbolem demokracie neustálý boj s hloupostí a arogancí.Demokracie sice není nejdokonalejší formou zřízení státu,ale z pohledu historie lidstva je nejpřijatelnější ze všech režimů,které kdy lidstvu politikové a mocipáni nabídli.Proto jsem se rozhodl pro výrok,který vyřkl Sir Alex Fraser Tytler,skotský historik a právník,který žil v letech 1742-1813.Citát,který by měl být vytesán do kamene,zlatem orámován a připevněn nad vchodem každého vzdělávacího institutu.Potom jej vtloukat všem žákům do jejich mladých mozků,aby věděli,že největší kapitál je svoboda a demokracie.

Tady je:

"Demokracie nemůže existovat jako permanentní forma vlády - může trvat pouze tak dlouho, než-li voliči zjistí,že si mohou dovolit odhlasovat velkorysé výhody na účet státní pokladny. Od této chvíle hlasuje většina vždy pro ty kandidáty, kteří jí slibují nejvíce požitků z veřejných financí. Proto demokracie vždy zkolabuje kvůli nedostatku finanční odpovědnosti... průměrná doba trvání vrcholu velkých světových civilizací byla přibližně dvě století... všechny postupně procházely těmito stádii: od otroctví k víře, od víry k odvaze, od odvahy ke svobodě, od svobody k hojnosti, od hojnosti k sobectví, od sobectví k sebeuspokojení, od sebeuspokojení k apatii, od apatie k závislosti, od závislosti zpět k otroctví.

Já bych slovo otroctí vyměnil za diktatůru proletariátu..

Chat